Mandeville, Bernard (1670-1733) Britský satirik a společenský teoretik. Mandeville se narodil se v Rotterdamu. Studoval filosofii a lékařství na universitě v Leydenu, kde v roce 1691 získal doktorát. V polovině devadesátých let sedmnáctého století se přestěhoval do Anglie, oženil se a žil v Londýně jako prosperující lékař až do své smrti.
Mandevillovým nejslavnějším dílem je Bajka o včelách neboli 'Osobní nectnosti a veřejné blaho (The Fable of the Bees: or Private Vices, Public Benefits, 1714). Bajka, jež se zakládá na satirické básni "Bzučící úl aneb jak se 1umpové na ctnostné obrátili" (1705), se stala neblaze proslulou teprve vydáním z roku 1723, které zahrnovalo i "Pojednání o dobročinnosti a dobročinných školách". Mezi Mandevillova další důležitá díla patří Oblečený Ezop (Aesop Dress'd, 1704), Odhalená panna (The Virgin Unmasked, 1709), Bajka o včelách, část II. (The Fab1e of the Bees Part II, 1729), Volné úvahy o náboženství, církvi a národním .ftěstí (Free Thoughts on Religion, the Church, and Nationa1 Happiness, 1720), Zkoumání původu cti a užitečnosti křesťanství ve válce (An Enquiry into the Origin of Honour, and the Usefulness of Christianity in War, 1732).
V "Bzučícím úlu" psal Mandeville o úlu včel, které na své modlitby dostaly odpověď, že veškerá neřest bude zmšena. A vš.ak místo . s lepší společností se včely setkávají s pohromou, protože podstatná část jejich prosperity se zakládala na jejich neřestech - "milionu chudých luxus práci dal, odporná pýcha další milion jich uživila" (sv.!, s.25). Mandeville dochází k závěm, že by včely měly "zanechat stížností" a těšit se ze skutečných radostí a osobního života. Zřejmé politické důsledky této básně jsou v tom, že lidé by měli být bráni takoví, jací jsou, a nemělo by docházet k dalekosáhlým reformám.
Shodně s francouzskými moralisty z konce sedmnáctého století, které tak obdivoval, považoval Mandeville lidskou pňrozenost spíše za egoistickou a zmítanou vášněmi než racionální a společensky angažovanou. Avšak misto aby své čtenáře nabádal k mírnění vášní, snažil se pochopit, jaký vliv vášně mají -v prvé řadě pýcha, závist a hrabivost - na vývoj a fungování společnosti. Slavný podtitul "Osobní nectnosti a veřejné blaho" tento záměr dokládá. Bajka se nakonec setkala s rozhořčením, které se opíralo - v jistém smyslu oprávněně - o přesvědčení, že Mandeville ospravedlňuje nemorální skutky, neboť kritikou křesťanského odříKání, aristokratické cti a občanské oddanosti obecnému dobru podrývalo jeho dílo převládající mravní ideály společnosti té doby. Mandeville navíc, kromě kritiky těchto ideálů, i výslovně ospravedlňoval život zasvěcený honbě za ziskem. Mandevillova obhajoba individuálních zájmů, přepychu, odstraňování překážek mezinárodního obchodu a výhod dělby práce je významným příspěvkem k ekonomickému myšlení. Avšak jeho stálé připomínky, že lidé vedení vlastními zájmy potřebují omezení, "obratné řízení rozumného Politika", by měly mírnit každou snahu vidět v něm raného zastánce laissez-faire. V morální filosofii je mu často přisuzována důležitá role ve vývoji UTlLITARISMU, kdežto pro teorii společnosti je významný jeho důraz na dlouhý a postupný vývoj lidských 'schopností a institucí a analýza socializace a nezamýšlených důsleďků lidské činnosti. TAH

odkazy
Mandeville, B.: The Fable (Jť Ihe Bees, ed. F.B. Kaye. Londýn: Oxford University Press, 1924.
literatura
Goldsmith, M.M.: Privale Vices', Public Bene!ils. Cambridge: Cambridge University Press, 1985.
Home, T.A.: The Sodal ThoUKhl oj Bernard Mamleville. New York: Columbia University Press, 1978.